Život je jako led.Led se roztaje,mi usneme,a už se neprobudíme.Led se nevrátí do své podoby..Vždy,když přijde naše chvíle.



po...

Home-Fanclubs-Online-stmívání-3v1-Affs-informaion-♥♥♥


Ahoj!
Spřáteluji Tady!

Soutěž Tady! a pomoc Bártovi utéct ze třídy!

Tady je Přihláška do Sonb

Říjen 2010

diplom pro tebe-konec

31. října 2010 v 15:10 | smile:) |  Soutěže
Ahoj!♥!Diplom do
stane každý .. .. a ..,první místo je jedna!Druhé a třetí se neví,ale rozhodla jsem se že diplom :dostane úp každý,protože vás sem moc nechodí!!!!!!Dobrý ne?Tak pište!
stačí napsat♥:
  1. přezdívka
  2. blog
  3. obrázek na diplom
  4. co se vám líbí nejvíc na mém blogu.(schválně co mě potěší)      

Upozornění:                                                 

Ten kdo napíše komentář do této soutěže ať napíše,ale ten kdo napíše např:Ahoj pokud chceš dess.. :) klidně napiš na moje stránky nebo si vyber z mých hotových.. :) a děkuju za adopci.. :)
Tak takový komentář smažu!,protože se netýká soutěže!Mé komentáře smažu,nebo je tam taky mohu nechat,opravdu,takové komentáře patří do Komentíky sem!,ne do článku se soutěží,děkuji, smile:).

obrázek na pomoc:DD

28. října 2010 v 16:54 | :)žanda:) |  obrázky

tím že si tyhle obrázky dáš na svůj blog,pomůžeš tím zvířatům.dej si ho také na svůj blog,autor je http://podepisse.blog.cz/


dvd twilight saga 3!!!!!!

28. října 2010 v 16:05 | :)žanda:) |  Zatmění

No to je snad nej dárek co mohu dostat k narozkám!!!!!!!!!Dostala jsem na dvd 3 zatmění!!!!!!!!!!!!A je to na dvd!!!!!!!!!!!Jsem šťastnáááááááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Ahojdaaaa

Kris+Rob

23. října 2010 v 16:02 | :)žanda:) |  Herci
Dvě největší hvězdy ságy Twilight spolu chodí už bezmála dva roky. Teprve teď nás ale nechali alespoň trochu nahlédnout do svého, jindy tak utajovaného, soukromí...
Zamračenou a vážnou! Takovou známe Kristen z fotek slídivých paparazzi! V poslední době je ale všechno jinak. "Ledová královna" Kris se na většině snímků usmívá. Důvod je jasný: "Může za to Robert," přiznává herečka.

"Kdykoliv je vedle mne, cítím se v bezpečí a mám chuť se smát. Jsem zkrátka úplně jiná, než když jsem sama a mám pocit, že se neustále musím před někým schovávat a bránit," svěřila se filmová Bella.

Právě teď Kris natáčí v kanadském Montrealu nový film. "Kristen je skvělá herečka. Dokud tu však byla sama, uzavřela se do sebe pokaždé, když se přestalo filmovat," říká jeden z kameramanů a pokračuje: "Ve chvíli, kdy za ní přiletěl její přítel, je samý vtip a dokonce si chce i povídat."

Ve vztahu Twilight stars ale rozhodně není všechno růžové! Zatímco Kristen se chce odstěhovat do Londýna nebo zůstat v Los Angeles, Rob prohlašuje: "Chci žít v New Yorku!"

Jak to dopadne? "Nemám tušení, zatím se o tom neustále dohadujeme," prozradila Kristen a Robert s úsměvem dodal: "Toužím po NY, ale obávám se, že bez Kristen nemohu žít. Takže je vám asi jasné, kde budeme bydlet...!" :-)

Svatba!!!!!!!!!!!!!!!

23. října 2010 v 15:57 | :)žanda:) |  Herci
Ačkoli se dlouho zdráhali vůbec přiznat, že spolu randí, teď plánují svatbu!
A to opravdu brzy! Obřad má totiž proběhnout už v prosinci a má být velmi netradiční! "Kristen má ráda tmu, takže chce, aby je oddali voodoo kněží v New Orleans," prozradil zdroj z blízkého okolí Twilight stars.

Robert (24) i Kristen (21) prožívají svůj vztah opravdu naplno. "Je vážně těžké být maximálně zamilovaný a nemoci svou lásku vidět, protože je zrovna stovky mil ode mne," přiznal nedávno filmový Edward.

"Nejhorší je, jak nás neustále propírají média," stěžoval si Rob a jeho známý dodává, že i to je jeden z důvodů, proč se pár rozhoupal ke svatbě: "Chtějí dát veřejnosti jasně najevo, že k sobě patří. Oni se opravdu velmi milují."

Nejenže až do obřadu chtějí Kristen a Robert udržet veškeré informace pod pokličkou, ale rozhodli se, že ani po něm nebudou svou lásku vystavovat na odiv. Nechtějí totiž nosit prstýnky!

"Místo nich si navzájem koupí speciální dárek, který jim bude toho druhého připomínat a hlavně si nechají na bok vytetovat malou kotvu. Jako symbol záchrany v jakékoliv bouři," prozradil tajný informátor na závěr.
    
bella alias kristen
Kristen                                               Rob

Kellan Lutz

12. října 2010 v 17:24 | :)žanda:) |  Herci
Hvězda ságy Twilight dala vale single životu...
Kellan Lutz (25) poznal hvězdu TV seriálu 90210, AnnuLynne McCord (23) před necelým rokem a od samého počátku je jejich vztah jako na houpačce: nejprve tvrdí, jak se neskutečně milují a jen o pár hodin později se do krve pohádají.

Zatímco jiný pár by v takovém případě přemýšlel o rozchodu, Kellan a Anna uvažují opačně! "Kellan pustil svůj byt v L.A. a nastěhoval se ke své přítelkyni," prozradil hercův kámoš.

"Dlouhá odloučení nám nedělala dobře, tak jsme se rozhodli, že bude jednodušší, když zkusíme bydlet společně," vysvětluje AnnaLynne s tím, že filmový Emmett Cullen u ní bydlí už měsíc.

A jak se jim daří? "Anna je úžasná, náš vztah teď funguje mnohem lépe než dřív," tvrdí Kellan a AnnaLynne dodává: "Nevěřila jsem, že to dokážeme, ale vyšlo to. Jsem šťastná!"
kellan lutz

Hřbitov

11. října 2010 v 19:07 | :)žanda:) |  O blogu
Nevím kdy to bylo,ale jednou jsme s Podřipskem šly na hřbitov,a připomněli jsme výročí smrti Karla Jeřábka,myslela jsem že to bude nuda,já na tyhle akce nejsem,ale bavilo mě to.Bylo to zajímavé,a dali jsme tam kytku s nápisem PODŘIPSKO,jezdíme různě na výlety,je to super:).

Twilight,sama jsem to vymyslela:)

11. října 2010 v 18:55 | :)žanda:) |  twilight sága

TWILIGHT SÁGA



Bella je zamilovaná,Edward je taky,ale do koho?To přečtětě si v knížce stmívání.Jejich lásce brání Jacob,mladík,který se umí proměnit.Cullenovi a Swanovi,rozdílné rodiny,jsou jiné než se zdají.
Swanovi,obyčejní,ale důležití,Cullenovi nebezpeční,ale zajímaví.
Co se stane když se jejich děti do sebe zamilují?Láska?
Ale co Jacob?Jak on dopadne?To si přečtětě!!

Úryvek z knihy Stmívání 1

11. října 2010 v 18:45 | :)žanda:) |  On-Line kniha stmívání
Zde máte úryvek knihy twilight saga.
edward a atd...

Matka mě vezla na letiště. Všechna okýnka v autě byla stažená. Ve Phoenixu bylo čtyřiadvacet stupňů, nebe dokonale modré, bez mráčku. Měla jsem na sobě své oblíbené tričko - bez rukávů, z bílé madeiry; bylo to takové moje gesto na rozloučenou. Místo příručního zavazadla jsem si nesla jen dlouhou bundu s kapucí.
Na Olympijském poloostrově na severozápadě státu Washington existuje městečko jménem Forks, schované pod téměř neustálým příkrovem mraků. V tomhle bezvýznamném městečku prší víc než na jakémkoliv jiném místě Spojených států amerických. Právě z tohoto místa a jeho ponurého, všudypřítomného stínu moje matka utekla i se mnou, když mi bylo jen pár měsíců. A právě v tomhle městečku jsem byla každé léto nucena strávit jeden měsíc až do věku čtrnácti let. V tom roce jsem se do toho konečně vložila; a tak poslední tři roky se mnou můj táta Charlie trávil čtrnáct dní prázdnin v Kalifornii.
A právě do Forks jsem teď dobrovolně odcházela do exilu - byl to čin, který jsem podstupovala s velkou hrůzou. Forks jsem nesnášela.
Milovala jsem Phoenix. Milovala jsem slunce a žhavé horko. Milovala jsem to činorodé, chapadlovitě se rozrůstající město.
"Bello," řekla mi maminka, už alespoň po tisící, než jsem nastoupila do letadla. "Nemusíš to dělat."
Maminka vypadá jako já, až na to, že má krátké vlasy a mimické vrásky. Když jsem se upřeně dívala do jejích širokých, dětských očí, najednou mě zachvátila panika. Jak můžu nechat svou milující, nevyzpytatelnou, ztřeštěnou matku, aby se o sebe sama postarala? Samozřejmě, teď měla Phila, takže pravděpodobně bude mít kdo zaplatit účty, v ledničce bude jídlo a v jejím autě benzín a ona bude mít komu zavolat, když se ztratí, ale přesto…
"Já chci jet," lhala jsem. Nikdy jsem neuměla lhát, ale tuhle lež jsem poslední dobou říkala tak často, že to teď znělo téměř přesvědčivě.
"Vyřiď Charliemu, že ho pozdravuju," řekla odevzdaně.
"Vyřídím."
"Však se brzy uvidíme," nedala se odradit. "Můžeš přijet domů, kdy budeš chtít - já se vrátím, kdykoliv mě budeš potřebovat."
Ale viděla jsem jí na očích, že dodržet ten slib by pro ni znamenalo přinést oběť.
"Nedělej si o mě starosti," přesvědčovala jsem ji. "Bude to skvělé. Mám tě ráda, mami."
Na chvilku mě pevně objala, pak jsem nastoupila do letadla a bylo to.
Let z Phoenixu do Seattlu trvá čtyři hodiny, pak se letí další hodinu malým letadlem nahoru do Port Angeles a pak hodinu autem zpátky dolů do Forks. Létání mi nevadí; ale ta hodinka v autě s Charliem mi trochu dělala starosti.
Charlie byl vážně milý, pokud jde o celou tu záležitost. Zdálo se, že má upřímnou radost, že s ním budu poprvé aspoň na nějakou dobu skutečně žít. Už mě dal zapsat i do školy a pomůže mi sehnat auto.
Ale stejně to s Charliem bude trapas. Ani jeden z nás nebyl zrovna upovídaný, a beztoho jsem nevěděla, co si s ním povídat. Věděla jsem, že je z mého rozhodnutí víc než jen zmatený - jako moje matka přede mnou, ani já jsem se netajila s tím, jak se mi ve Forks nelíbí.
Když jsme přistáli v Port Angeles, pršelo. Neviděla jsem v tom žádné osudové znamení - jenom nevyhnutelnost. Se sluníčkem už jsem se rozloučila.
Charlie na mě čekal s policejním autem. I tohle jsem očekávala. Pro spořádané obyvatele Forks je Charlie policejní ředitel pan Swan. Prvotní důvod, proč jsem si chtěla koupit auto navzdory svým omezeným prostředkům, byl ten, že jsem se nechtěla po městě vozit v autě s červeným a modrým majáčkem na střeše. Nic nezpomalí dopravu tak jako policajt.
Když jsem k Charliemu doklopýtala z letadla, nemotorně mě jednou rukou objal.
"Rád tě vidím, Bells," přivítal mě a usmál se, jak mě automaticky zachytil a podržel. "Moc ses nezměnila. Jak se má Renée?"
"Máma se má fajn. Taky tě ráda vidím, tati." Nesměla jsem mu říkat Charlie do očí.
Měla jsem jenom pár tašek. Většina mého arizonského oblečení byla na Washington příliš promokavá. Daly jsme s maminkou dohromady peníze, abychom doplnily můj zimní šatník, ale byl pořád skrovný. Do kufru policejního auta se pohodlně vešel.
"Sehnal jsem pro tebe dobré auto, vážně laciné," oznámil táta, když jsme si zapínali pásy.
"Jaké auto?" To, že řekl "pro tebe dobré auto", a ne prostě "dobré auto", ve mně vzbudilo neblahé tušení.
"No, vlastně je to dodávka, Chevy."
"Kdes ji sehnal?"
"Pamatuješ si Billyho Blacka, co žije dole v La Push?" La Push je malá indiánská rezervace na pobřeží.
"Ne."
"Jezdíval s námi v létě na ryby," napovídal mi Charlie.
To by vysvětlovalo, proč jsem si ho nepamatovala. To mi jde dobře, vygumovat si z paměti trapné, nepodstatné zážitky.
"Je teď na vozíčku," pokračoval Charlie, když jsem neodpovídala, "takže už nemůže řídit, a tak mi svůj náklaďáček nabídl levně k odprodeji."
"Z kterého je roku?" Z toho, jak změnil výraz, jsem pochopila, že doufal, že tuhle otázku nepoložím.
"No, Billy si hodně pohrál s motorem - je starý jenom pár roků, vážně."
Doufala jsem, že o mně nemá tak špatné mínění, aby věřil, že se tak snadno vzdám. "Kdy ho koupil?"
"V roce 1984, myslím."
"Koupil ho nové?"
"No, to ne. Myslím, že nové bylo tak na začátku šedesátých let - přinejhorším koncem padesátých," připustil rozpačitě.
"Ale - tati, já o autech vůbec nic nevím. Nebyla bych schopná si ho spravit, kdyby se něco porouchalo, a nemohla bych si dovolit mechanika…"
"Bello, to autíčko vážně jezdí skvěle. Taková už se dneska nedělají."
To autíčko, pomyslela jsem si… to zní fakt slibně - přinejmenším jako přezdívka.
"Jak lacino je lacino?" Konec konců, v tomhle ohledu jsem nemohla dělat žádné ústupky.
"No, holčičko, já už jsem ti ho vlastně koupil. Jako takový dárek na přivítanou doma." Charlie po mně po očku pokukoval s výrazem plným naděje.
Páni. Zadara.
"Tos nemusel, tati. Chtěla jsem si auto koupit sama."
"Mně to nevadí. Chci, aby se ti tady líbilo." Když to říkal, díval se přímo před sebe na silnici. Charliemu nebylo příjemné, když měl svoje city vyjadřovat hlasitě. To jsem po něm zdědila. Takže jsem se taky dívala před sebe, když jsem odpovídala.
"To je vážně hezké, tati. Dík. Vážně to oceňuju." Netřeba dodávat, že je nemožné, aby se mi ve Forks líbilo. Ale proč mu tím ubližovat. A darovanému autu na zuby nehleď - nebo na motor.
"No jo, nemáš zač," zamumlal, celý rozpačitý z mých díků.
Vyměnili jsme si pár dalších poznámek o počasí, které bylo deštivé, a tím jsme vyčerpali témata ke konverzaci. Zírali jsme z okna a mlčeli.
Byla to krása, samozřejmě; to jsem nemohla popřít. Všechno bylo zelené: stromy, jejich kmeny porostlé mechem, větve pod mechovým baldachýnem, země pokrytá kapradím. Dokonce i vzduch vypadal zeleně přes filtr z listí.
Té zeleně bylo až moc - jako na nějaké vzdálené planetě.
Konečně jsme dojeli k Charliemu domů. Pořád bydlel v tom malém dvoupokojovém domečku, který si s maminkou koupili krátce po svatbě. To byla jediná doba, kterou jejich manželství zažilo - krátce po svatbě. Tam, před domem, který se nikdy nezměnil, stála zaparkovaná moje nová - no, tedy pro mě nová - dodávka. Byla vybledle červená, s velkými kulatými nárazníky a baňatou kabinou. K mému velkému údivu se mi líbila. Nevěděla jsem, jestli bude jezdit, ale dokázala jsem si představit, jak ji řídím. Navíc to byla taková ta poctivá plechárna, které nic neublíží - když dojde k nehodě, takovéhle auto vyvázne bez odřeninky na laku, ale zahraniční vůz, s kterým se srazilo, může jít do šrotu.
"No tohle, tati, moc se mi líbí! Díky!" Tak můj zítřejší hrozný den bude o trošku snesitelnější. Nebudu muset zvažovat, jestli mám jít do školy tři kilometry pěšky v dešti, nebo jestli se svezu s policejním ředitelem.
"Jsem rád, že se ti líbí," řekl Charlie chraplavě, znovu v rozpacích.
Zabralo mi to jen jednu cestu nahoru, než jsem si přestěhovala věci. Dostala jsem pokoj orientovaný na západ, jehož okno vedlo na dvůr před domem. Ten pokoj jsem znala; patřil mi od narození. Dřevěná podlaha, světle modré stěny, vysoký strop, zažloutlé krajkové záclonky v okně - to všechno patřilo k mému dětství. Jediná změna, kterou Charlie kdy provedl, byla, že vyměnil kolébku za velkou postel a přidal psací stůl, jak jsem rostla. Na psacím stole teď stál počítač z druhé ruky s telefonní šňůrou na modem připojenou po podlaze k nejbližší telefonní zástrčce. Tohle si vymínila máma, abychom mohly zůstat snadno v kontaktu. Houpací křeslo z dob, kdy jsem byla miminko, pořád stálo v koutě.
Nahoře v patře byla jenom jedna malá koupelna, o kterou se budu muset dělit s Charliem. Snažila jsem se moc se tou představou nezaobírat.
Jedna z nejlepších věcí na Charliem je, že nezevluje kolem a jde si po svém. Nechal mě, abych si vybalila a zabydlela se, a dopřál mi tak vzácnou chvilku, která by s matkou byla naprosto nemyslitelná. Bylo příjemné být sama, nemuset se usmívat a tvářit se potěšeně; úleva, moci se sklesle koukat z okna na souvislou vrstvu deště a nechat ukápnout jen pár slziček. Na skutečný záchvat pláče jsem neměla náladu. To si nechám do postele, až budu přemýšlet o zítřku.
Střední škola ve Forks měla děsivě málo studentů - celkem pouze tři sta padesát sedm - teď padesát osm; u nás doma bylo jenom ve třeťáku sedm set lidí. Všechna děcka tady musela vyrůstat společně - jejich prarodiče se znali už od plenek. Já budu ta nová holka z velkého města, kuriozita, atrakce.
Možná, že kdybych doopravdy vypadala jako správná holka z Phoenixu, mohla bych toho využít ve svůj prospěch. Ale fyzicky jsem nikdy nikam nezapadala. Měla bych být opálená, se sportovní postavou, blondýnka - hráčka volejbalu nebo třeba roztleskávačka - prostě jak to bývá, když člověk žije v slunečném údolí.
Místo toho jsem navzdory neustálému slunečnímu světlu měla kůži barvy slonové kosti, a bez obvyklých krásných modrých očí nebo zrzavých vlasů. Vždycky jsem byla štíhlá, ale tak nějak měkká, ochablá, na první pohled žádná sportovkyně; neměla jsem potřebnou koordinaci mezi okem a rukou, abych mohla provozovat sporty, aniž bych se ponižovala - a ublížila jak sobě, tak každému, kdo by stál příliš blízko.
Když jsem vyskládala všechno své oblečení do starého borovicového prádelníku, vzala jsem si tašku s toaletními potřebami a šla se po dni plném cestování umýt. Prohlížela jsem si svůj obličej v zrcadle a přitom si kartáčovala rozcuchané vlhké vlasy. Možná to bylo tím světlem, ale už teď jsem vypadala bledě, nezdravě. Moje pokožka uměla být hezká, byla velmi jasná, čistá, vypadala skoro průsvitně, ale záleželo to na barvě. Tady jsem žádnou barvu neměla.
Když jsem se dívala na svůj bezkrevný odraz v zrcadle, byla jsem nucena přiznat si, že lžu sama sobě. Nebylo to jenom po fyzické stránce, že jsem nikdy nezapadala. A když jsem nedokázala najít své pevné místo ve škole s třemi tisíci lidí, jaké byly moje šance tady?
Neuměla jsem najít společnou řeč se svými vrstevníky. Možná to však bylo tím, že jsem neuměla najít společnou řeč s lidmi. Tečka. I moje matka, ke které jsem měla blíž než ke komukoliv jinému na planetě, se mnou nebyla nikdy harmonicky sladěná, nikdy přesně na stejné vlně. Někdy jsem si říkala, jestli vidím svýma očima stejné věci jako vidí všichni ostatní. Možná mám v mozku nějakou poruchu.
Ale příčina nebyla důležitá. Důležitý byl jedině následek. A zítra to bude jenom začátek.

Zatmění

11. října 2010 v 13:14 | :)žanda:) |  Zatmění
Seattlem otřásá série záhadných vražd a Belle znovu hrozí nebezpečí od záludné upírky, jež stále touží ji zabít. Uprostřed toho všeho se navíc musí rozhodnout, čemu dá přednost: lásce k Edwardovi, nebo přátelství s Jacobem. Edward je upír, Jacob vlkodlak. Jsou jako led a oheň. Společnou mají jen vzájemnou nesmiřitelnou nenávist. A ještě jedno rozhodnutí musí Bella učinit: má zvolit život, či smrt? Ale co pro ni znamená život a co je smrt?
twilight

Rob:)Pattinson

11. října 2010 v 13:07 | :)žanda:) |  Herci
náš robert
Robert Thomas Pattinson,to je jeho jméno,
se narodil 13.5.1986 v Londýně. Jeho matka pracuje pro modelingovou agenturu a otec dováží auta z USA. Má dvě starší sestry.

Robert nejdříve pracoval v zákulisí divadla, v patnácti začal hrát a také zkoušel štěstí jako model.

První výraznější roli dostal ve filmu Harry Potter a Ohnivý pohár - Cedrik Diggory. V tomto období získal ocenění Britská hvězda zítřka, udělovanou deníkem The Times.

Potom přišel Twilight. Robert se prý zpočátku bál jít na konkurz, protože se obával, že nezvládne dokonalost očekávanou od Edwarda. Jeho obavy se však ukázaly jako neopodstatněné, byl vybrán ze 3000 zájemců.

Kromě herce je Robert i nadaným hudebníkem - hraje na kytaru, klavír a skládá hudbu. Ve filmu Stmívání zpívá skladby "Never Think" a "Let Me Sign", které se objevily i na soundtracku k tomuto filmu. Skladby do filmu použila režisérka Catherine Hardwicková nejprve bez Robertova vědomí, ale Robert později uznal, že se tam opravdu hodí.

V roce 2008 si zahrál Salvatora Dalí ve filmu Little Ashes.
Robert byl časopisem Glamour vyhlášen za Nejvíce sexy muže. 

něco o Taylorovi Lautnerovi

11. října 2010 v 12:58 | :)žanda:) |  Herci
Jeho pravé jméno je Taylor Daniel Lautner.Tay se narodil 11.2.1992. Jeho matka pracuje v softwerové firmě, otec je pilot. Má holandské, francouzské a německé kořeny, ale díky matce i indiánské. Má mladší sestru Makenu.

Taylor ovládá bojové umění, od šesti let se věnuje karate, ve dvanácti se stal juniorským mistrem světa.

Herectví a dabingu se věnuje od roku 2001. Největší pozornost získal rolí Jacoba ve filmu Stmívání. Protože ve druhém pokračování Twilight ságy prochází Jacob tělesnými změnami, hrozilo, že Taylor bude nahrazený jiným hercem. Taylor se nevzdal, začal na sobě pracovat v posilovně a roli dostal.
YAHOO
xxxxxxxxx
 ....SOSXahojX:'(XhruzaX:-DX;-)XX8-)